Postup ručního hoblování - několik tipů pro práci s ručním hoblíkem
K dokonalé povrchové úpravě dřeva stačí mít pro začátek čtyři základní hoblíky, uběrák se zakulaceným želízkem a rovným plazem, hladík, klopkař a macek s klopnou.
Tyto základní hoblíky jsou běžně k dostání ke koupi nové i starší různě po bazarech či aukcích. S jejich pomocí je možné vytvořit hladký povrch, který je již připravený pro povrchovou úpravu (nátěr) bez nutnosti dalšího broušení.
1. Každý hoblík je nutné mít dobře nabroušený, a to i pokud je nový. Podívejte se na postup broušení ručního hoblíku.
2. Hoblík musí být dobře seřízený - to znamená, měl by mít nastavené želízko tak, aby bral šponu (hoblinu) tenkou jako list tenkého papíru (kromě uběráku, který bere víc). To se dělá jednoduše poklepem kladívkem - viz odkaz výše.
3. Hoblovaný kus musí být dobře upnutý v hoblici (ponku), a co je důležité - aby byl dobře podložen klínky a "cviklíky" (malé tenké kousky dřeva, třísky a podobně), aby po celé ploše pevně seděl na hoblici. Pokud nebude kus dobře podložený, při stlačení hoblíkem se prkno prohne a hoblík vynechává, zasekává se a hobluje jenom místy.
Postup práce
4. Postup hoblování začneme uběrákem. V této fázi práce ohoblujeme hrubý povrch materiálu a větší nerovnosti. Pokud je prkno prohnuté, je dobré uběrákem hoblovat šikmo přes letokruhy. Uběrák díky svému zaoblenému železu zanechává povrch tvořený žlábky, což vypadá velmi dekorativně a hezky, nicméně v tradičním truhlářství se takový povrch nechával jen na skrytých místech nábytku jako záda (ze zadní vnější strany) nebo na spodku dna. Po uběráku přijde na řadu hladík, který plochu vyrovná (vyhladí - jak napovídá jeho název) a po něm klopkař. U něj je důležité, aby měl dobře seřízenou klopku, to znamená jeden až jeden a půl mm od kraje ostří. Klopkař zanechává ještě hladší povrch než hladík. Na obrázcích níže je vidět srovnání povrchů vytvořených pouze uběrákem, uběrákem a hladíkem, a uběrákem, hladíkem a klopkařem.
Čtvrtý z hoblíků, macek, se používá nejčastěji na vyrovnání dlouhých ploch a hlavně hran při klížení prken.
Uvedený postup je takový základ, který nemusí být vždy striktně dodržen, záleží na konkrétním výrobku, kvalitě dřeva a požadavku na výslednou kvalitu. Například pokud je prkno celkem rovné, může se místo uběrákem hoblovat rovnou hladíkem, kterému se nastaví větší špona. Nebo je možné vynechat hladík, který by mohl vyštípat léta kolem suků a tím zhoršit výslednou kvalitu. Příklady z praxe: na dno skříně z vnější strany použiji uběrák a hladík, nebo jen uběrák, to samé na záda skříně. Na dvířka a boky z venku zase použiji například uběrák a klopkař. Pokud budu dělat repliku z období, kdy klopkař ještě nebyl, použiji uběrák a hladík atd.
A ještě pár rad...
Občas je nutné srovnat plaz hoblíku jiným hoblíkem nebo i na hoblovce, případně položit si na rovnou plochu smirkový papír a hoblík na něm obrousit do roviny.
Hoblík se musí ostřit průběžně při práci, to znamená, když budu hoblovat celý den, musím ho alespoň jednou denně nabrousit, záleží na hoblovaném materiálu (tvrdé dřevo, sukaté dřevo a podobně hoblík rychleji otupí.) Tupý hoblík se také pozná tak, že vynechává suky - když přejíždí suk, nejde špona.
Nedá se srovnávat starý hoblík s novým, stará železa bývají dvouvrstvá a tím pádem kvalitnější, než u nových hoblíků, ale v praxi to znamená, že se nový hoblík musí častěji brousit než starý. Sám používám i nové hoblíky a nemám s nimi problémy.