Okuste krásu dřeva na vlastní ruce

Povrchová úprava v tradičním truhlářství a naše pokusy

.

V tomto článku bychom se s Vámi rádi podělili o naše poznatky a zkušenosti, které se týkají povrchové úpravy dřevěného masivního nábytku.

Dnes je móda ponechávat dřevěné kusy nábytku, ať už staré opravené, nebo nově vyrobené, s přírodním povrchem, tedy bez barvy, jen lakované či voskované, případně mořené. Struktura dřeva je žádána. To ale dříve neplatilo. Bez barevného nátěru se ponechávaly jen kusy z tvrdých nebo vzácných exotických dřev, nábytek z měkého dřeva (smrk, borovice) se považoval za méně hodnotný a obvykle se maloval, fládroval nebo jen natíral barvou. Pro venkovské prostředí je typická spíše malba nebo prostý barevný nátěr, v bohatším městkém prostředí se dávala přednost nábytku dýhovanému, intarzovanému a nebo také malovanému, ale honosněji, s větším množstvím barev, bohatšími motivy, jemnějšími detaily a podobně (příkladem je třeba malovaný nábytek z Chebska). Vzpoměňte si na nábytek našich babiček, je buď barevný nebo fládrovaný, případně dýhovaný, ale nikdy to není viditelné přírodní dřevo. To se samozřejmě netýká jen nábytku, ale i dřevěných součástí interiéru jako okna, dveře, schody a podobně. Nábytek z měkkého dřeva bez povrchové úpravy nebo jen fermežovaný se vyskytoval spíše sporadicky a setkáváme s ním mnohem méně často než s nábytkem barveným a malovaným. Nábytek vyráběný od poloviny 19. do II. světové války byl skoro vždycky fládrovaný, nebo alespoň natřený barvou.

truhla malovaná oprava

Pojďme se podívat na některé druhy úprav povrchu nábytku, užívaných v minulosti hlavně v lidovém prostředí. Někoho možná překvapí, že staré tradiční barvy nejsou tak špatné, jak by si dnes leckdo mohl myslet, navíc jsou ekologické, z přírodních surovin, trvanlivé. V závěrečné části článku popíšeme výsledek jednoho našeho malého experimentu s kaseinovou temperou.

Tempera (zejména klihová a kaseinová)

Temperová barva se dá vyrobit z běžně dostupných surovin, většinu z nich míval každý doma. Obecně by se dalo říci, že tempera je emulze tvořená pojivem a pigmentem. Základem pojiva je směs vody a oleje. Protože ovšem olej a voda nedrží pohromadě samy od sebe, přidává se ještě bílkovina, nejčastěji kostní klíh nebo kasein (tvaroh). Tyto suroviny bývaly nejdostupnější, ale ne jediné možné, používaly se i jiné, například vejce, celé, nebo jen bílek či jen žloutek, a jiné, exotičtější látky, jako například arabská guma. To už je ale záležitost spíše malířství, než lidového nábytku. Vzniklé pojivo se pak dále míchá s pigmentem, který tvoří výslednou „barvu“.

Jako olejová složka se nejčastěji používal lněný olej nebo fermež, což je lněný olej zahřívaný na cca 180° Celsia. Zahřátím dojde k vyloučení některých složek, což vede k urychlení zasychání. Fermež zasychá cca tři dny, zatímco lněný olej až 28 dní. Nevýhodou fermeže i lněného oleje je oxidace, která se projevuje postupným ztmavnutím vrstvy (viz zčernalé barokní obrazy). U fermeže je oxidace výraznější. Lněný olej se používal proto, že býval nejdostupnější, obecně se dá ale použít i jiný vysychavý olej, v malířství se používal například makový.

Při zasychání barvy voda vyschne a zůstane olej, který fixuje barvu. Velmi důležitý je vzájemný poměr oleje a vody, který může být různý. Špatné je když se blíží hodnotě 1:1, to se molekuly neslučují. Pokud je více vody než oleje, mluvíme o suché tempeře, na molekule oleje jsou navázány molekuly vody, zatímco pokud je více oleje než vody, jde o mastnou temperu, kdy je molekula vody obalena molekulami oleje. Suchá tempera rychleji vysychá, ale je pórovitější, (molekuly vody se odpaří, zůstane po nich volné místo). Rychlé vysychání urychluje práci, protože se nemusí dlouho čekat s nanášením další barevné vrstvy.

Mastná tempera oproti tomu zasychá pomaleji, vlastnostmi se blíží olejové barvě. Zasychání může trvat i tři dny, nátěr je ovšem kvalitnější a trvanlivější.

Důležitou složkou tempery jsou také pigmenty, tedy to, co dává barvě „barvu“ Jsou to různé přírodní látky, nejčastěji různé malířské hlinky nebo barviva rostlinného původu (například zelená barva ze sušených stonků tulipánů). Pigmenty se přimíchávají do již hotového pojiva.

Nejčastěji používané druhy tempery v našich oblastech v lidovém prostředí jsou klihová a kaseinová tempera, které se liší, jak název napovídá, použitým druhem bílkovinné složky pojiva. Podíváme se na ně trochu podrobněji:

Klihová tempera

Klihová tempera je stará tradiční barva na malbu nábytku a dalšího dřevěného zařízení interiérů. Není vhodná do exteriéru, protože neodolá vlhkosti. Bílkovinnou složkou pojiva je kostní klíh. Ten se rozehřeje ve vodě s troškou vápna, které je tam proto, aby zamezilo gelovitosti směsi. Výsledkem je klihová voda, která se poté smíchá s olejem. Tak máme k dispozici pojivo, které podle potřeby mícháme s hlinkami.

Kaseinová tempera

Do kaseinové tempery se jako bílkovinná složka používá tvaroh (kasein je bílkovina přítomná v mléce). Tvaroh se rozmíchá s vápenným mlékem (což je něco, co vypadá asi jako když se chystá vápno na bílení). Tvaroh je kyselý, vápnem se proto neutralizuje,čímž získá krémovitou konzistenci. Poté se po kapkách přidává olej, dokud nevznikne požadované pojivo a nakonec opět pigment. Kaseinová tempera je vhodná i do exteriéru, například na nátěr oken a dveří. Odolná vůči vodě je zhruba po třech dnech zasychání.

Kaseinová tempera je velmi vhodná k použití při rekonstrukcích starých chalup. Použili jsme ji ve skanzenu v Chanovicích i jinde k nátěru oken a dveří. Výsledný vzhled je velmi autentický a citlivý, moderními prostředky se nedá dobře napodobit.

kufnerova truhlárna

Výslednou malbu či nátěr temperou je velmi vhodné pro zvýšení odolnosti přefermežovat a pokud je požadavek na esteticky kvalitnější povrch, tak i převoskovat. Přefermežování uzavře póry v nátěru, vylepší se odolnost vůči vlhkosti i vzhled. Také je potom nátěr odolnější vůči otěru.

Lidoví umělci příliš neřešili tmavnutí fermeže a malbu na nábytku přetírali fermeží běžně. Následným přetřením hadrem se vrstva fermeže ztenčila a začernání se tolik neprojevuje.

Tyto barvy se nedají dlouho skladovat, jen pár dní, pak se kazí. Musí se připravovat stále znovu čerstvé.

Kvaš

Když jsme začínali naše experimenty a barvami a malovaným nábytkem, používali jsme kvaš. Kvaš je klihová voda s přimíchaným pigmentem. Dá se také používat k malování a natírání, ale vždy se musí zafixovat fermeží, protože po zaschnutí není odolná vůci vodě ani otěru a brzy by se nátěr zničil. Také se s ní hůř maluje, nedají se udělat tak jemné detaily. Pokud se ale zafixuje fermeží, vlastnosti povrchu se zlepší a nátěr se stane omyvatelným a trvanlivým.

Podklad pod malbou

Jako podklad pod malbu či nátěr je možné použít tzv. šeps, což je samotné pojivo s plavenou křídou bez pigmentu. Vytvoří na dřevě bílý nádech. U některých kusů můžeme vidět malbu detailů přímo na šepsu, to se týká hlavně polí v rámu, kde se maloval dekor, zatímco rám byl barevný.

Setkali jsme se také s názorem, že se jako podklad používala také fermež přímo na dřevo. Jednou jsme to zkoušeli, jako podklad jsme tedy použili fermež a na povrch potom malbu klihovou temperou. Možná jsme udělali něco špatně, ale malba se během pár dnů oloupala.

Fládr

Dalším oblíbeným způsobem povrchové úpravy nábytku bylo fládrování. Používalo se už v baroku, ale zřejmě i dříve, největší popularity dosáhlo od zhruba poloviny 19. století do cca 20. let 20. století. Jedná se o speciální techniku malby napodobující strukturu různých vzácných exotických dřev a kořenice (dřevo z kořenů, má jinou, výrazně kroucenou strukturu, než běžné dřevo). Fládr se uplatnil nejčastěji v souvislosti s lidovým pseudohistorickým nábytkem jako imitace dražšího městského dýhovaného nábytku. Mnoho fládrovaných kusů je zachováno dodnes. Často jsou předmětem renovace – fládr se odstraňuje louhováním, a po opravě se kusy přebrousí a voskují. Tento nábytek je velmi populární, ovšem tato „přírodní“ podoba je čistě moderní záležitost, bez zakotvení v tradici.

Opálení

Opálení je velmi účinný způsob ochrany dřeva. Více než u nás se používá v cizině, například v Japonsku. U nás se tímto způsobem upravovaly třeba žlaby na vodu. Žlab se vystrouhal, a odstrouhaný odpad se naplnil do nového žlabu a zapálil. Také se opalovaly kůly určené k zaražení do země.

Ale co když i tak chci přírodní dřevo?

I to je samozřejmě možné a taková úprava dřeva má jistě svůj půvab. Použitím vhodné techniky a přírodních prostředků lze docílit nádherného zvýraznění kresby a barvy přírodního dřeva.

My používáme hlavně fermež a vosk, a držíme se zásady, že každá úprava povrchu by měla být odstranitelná. Proto se vyhýbáme různým lakům a také akrylovým barvám. Nejhorší, co pro starou skříň můžete udělat, je natřít ji balakrylem. Ten je téměř neodstranitelný, skříň pak půjde už jen velmi těžko znovu opravit.

Fermežování či olejování

Natírání fermeží nebo olejem může sloužit jako konzervace dřeva a podklad pro vosk, nebo i jako samotný nátěr bez další úpravy. Jak je už zmíněno výše, fermež vzniká zahřátím lněného oleje na vysoké teploty kvůli urychlení zasychání. Dnes se fermež vyrábí ještě jiným odlišným způsobem, při výrobě se přidávají tzv. sikativa, těžké kovy. Výroba fermeže i doba zasychání se tím ještě urychlují, má to ale negativní dopad na oxidaci, tmavnutí je bohužel o to výraznější. Můžeme použít místo fermeže i lněný olej, který tolik neztmavne, o to déle ovšem zasychá – až 28 dní (mluvím o přírodním lněném oleji, ne o současných chemicky upravovaých nábytkových olejích).

Jak na to: Před začátkem natírání je třeba fermež zahřát, lépe a hlouběji se tak vsakuje do dřeva. Dřevo se natře štětcem, a nechá se cca půl hodiny být. Poté vezmeme hadr a přebytečnou fermež, která se nevsákla, otřeme. Pokud by se tam nechala, zatvrdla by a vytvořila by ošklivý povlak. Nábytek pak musí cca 3 dny zasychat. Fermež má dost výraznou silnou vůni (nebo zápach, jak pro koho), nějakou dobu trvá, než vyvane, určitě několik dnů až týdnů.

Fermežový nátěr má vliv na vzhled povrchu nábytku, ať už dřeva nebo barvy pod ním. Způsobuje žlutavý nádech a mírné ztmavení, což dodává nábytku docela zajímavou patinu.

Na co je nutné upozornit: hadr použitý na otírání fermeže, se může sám od sebe vznítit! Je to velmi nebezpečné. Jako prevenci namočte hadr od fermeže do kyblíku s vodou, nebo, pokud je to možné, ho ihned spalte v kamnech.

Jen pro zajímavost: dlouhým převařováním fermež zhoustne. Taková se pak používá (používala) při zlacení jako lepidlo pro zlaté plátky.

Vosk

Nafermežované dřevo je pro použití v interiéru dostatečně ošetřené, ale jeho povrch vypadá nevýrazně, je jakoby „suchý“. Pro vylepšení estetických vlastností můžeme použít vosk. Tradiční vosk na nábytek je včelí, dnes komerčně nabízené nábytkové vosky jsou spíše z exotických materiálů, a také mohou obsahovat různé další přísady.

Vosk na úravu nábytku lze použít vícero způsoby. Pro manipulaci je asi nelepší rozpustit vosk v technickém benzínu nebo terpentýnu. Vznikne tak pasta, která se nanáší štětcem nebo hadrem (neboli pěkně postaru klůckem:)). Po nanenesení se pasta vyleští opět hadrem, nebo kartáčem. Nejlepších výsledků dosáhneme ručním leštěním, současný moderní způsob leštění kartáčem na vrtačce zdaleka tak krásný povrch neudělá. Vosk rozpuštěný v technickém benzínu zasychá nejrychleji, v případě terpetýnu je zasychání pomalé. Vosk rozpuštěný v technickém benzínu lze na dřevo nanést i bez předchozího fermežování.Tady ovšem pozor, aby nábytek nebyl vystavený vlhkosti. Kapky vody nechávají na tomto povrchu světlé flíčky, které se ovšem dají opět odstranit novým převoskovávním a přeleštěním.

Jiný možný způsob je použití vosku rozmíchaného v zahřátem oleji nebo fermeži. V tomto případě je vysychání pomalejší. Také fermežo-voskovou pastu můžeme použít i na dřevo, které není ošetřeno fermeží.

Náš pokus s prkýnkem a kaseinovou temperou

Před cca pěti lety jsme začali s malým pokusem. Na obrázku níže vidíte kousek dřeva, zbytek, z poloviny natřený kaseinovou temperou. Nátěr byl ponechán tak, jak byl, bez dalšího přefermežování. Prkénko viselo venku vystavené povětrnostním podmínkám, ve dne, v noci, v létě, v zimě, na přímém slunci, dešti i mrazu. Poslední rok či dva postupně přes léto obrůstalo keřem vinné révy, bylo tedy vystaveno vhčímu prostředí pod listy. Toto je výsledek – barva drží. Ne, že by vypadala jako nová, ale leckteré moderní nátěrové prostředky by jistě dopadly hůř.

klihová tempera na dřevě

Kontakt

Miloš Kodýdek
Dnešice 108
Dnešice
334 43

mobil: 736 415 438
info@truhlarstvi-postaru.cz

 

podmínky užití

Stará verze Truhlářství postaru

Stará verze Truhlářství postaru

Truhlářství postaru na facebooku